Kapitola druhá - Salazar a Serpens
21. 2. 2012
Když se Severus vrátil od Pána zla, začínalo svítat. Díky bohu, že je dnes sobota, pomyslel si muž a napil se červeného vína, které si nechal přinést jedním ze skřítků. Usadil se před krb a začal přemýšlet, protože by stejně nebyl schopný usnout, dokud si v hlavě všechno neurovná. Ten Potterovic kluk nakonec nebude takové poleno, jak jsem si myslel. Opravdu je poslední rok nějaký jiný, dokazuje to i fakt, že se zlepšil v lektvarech. Sice jen nepatrně, ale přesto. Jeho eseje dokonce dávají smysl i bez opisování od Grangerové. Zajímave, jak řekl Albus, kdo by to do něj řekl? Ale je zvláštní, že přijal Mistrovu nabídku s takovým klidem. Co by teď bradavický profesor dal za možnost, nahlédnou do chlapcových myšlenek. Ale byl unavený a vyčerpaný, zítra bude muset přežít návštěvu Voldemorta na hradě, a na to by bylo opravdu dobré se vyspat. Odložil tedy sklenici, jež byla z pola vypitá, a odebral se do ložnice.
Zatím co Sneap si šel lehnout, Harry zrovna vstal. Tedy spíš se s křikem probudil. Nečekal, že ho jeho budoucí manžel počasuje noční můrou, když se rozhodl jeho nabídku přijmout. Jen počkej, Tome, nejsi jediný, kdo má nějaký plán. Mladík se usmál do tmy a s jistotou, že už neusne, se oblékl. Potřeboval si ještě něco zjistit, a tak vyšel z chlapeckých ložnic, pohádal se s Buclatou dámou a zamířil do dívčích umýváren. Uršulu naštěstí nepotkal.
„Zdravím, Harry,“ promluvil na něj obraz Salazara Zmijozela. Chlapec se usmál a kývl na něj. „Vyšel tvůj plán?“ zeptal se černokněžník. „Věci se daly do pohybu, dalo by se říct,“ Harry se stále usmíval. Rozhlédl se po komnatě a zakmital jazykem: /Ssseleno?/ Z rohu se k němu připlazil zelený had, jehož kůže se pod světlem leskla fialově. /Harry, ráda tě vidím./ Doplazila se až k němu a začala se mu obtáčet okolo nohy, pak trupu a nakonec mu položila hlavu na levé rameno a ocasem se držela jeho pasu, aby nespadla. „Takže věci se daly do pohybu, říkáš? Fungovalo mé kouzlo?“ Salazar si prohlížel chlapce s hadem obtočeným kolem těla. „Lépe než jsem čekal,“ usmíval se Harry a sklízel věci ze stolu, „Dokonce díky němu Selena povyrostla.“ „Opravdu? To je skvělé. Žádné komplikace?“ „Ne.“ Černokněžník se spokojeně rozvalil v křesle. Nikdy bych nečekal, že takový plán vymyslí právě nebelvír. Příčí se to skoro všem vašim zásadám. Je to mazané a pěkně podlé. Nikdo tě nebude podezírat,“ Zmijozel se skvěle bavil. „O to přece jde. Harry Potter, Brumbálův Zlatý chlapec a hrdina, padl do spárů Toho-jenž-nesmíme-jmenovat. Národ truchlí,“ zarecitoval mladík pobaveně, „Rita si k tomu určitě ještě přimyslí nějakou pitomost. Všichni mě budou považovat za oběť, pokud to tak noviny podají.“ Harry rychle dával knížky na své původní místo a hromada na stole pomalu mizela. „Dokonalé, opravdu brilantní. Jsem na tebe pyšný,“ usmál se ďábelsky Salazar. „Nezapomínej, že jsem měl být původně zařazený do Zmijozelu,“ oplatil chlapec úsměv obrazu. /Pro tebe sse sstavím později./ Selena jen kývla hlavou. /Uvidíme sse./ Harry také kývl a odešel.
V Komnatě nebyl dlouho, ale rozhodl se, že návrat do ložnice už nemá cenu. Proto zamířil do Velké síně a připojil se k snídani s ostatními ranními ptáčaty ze své koleje. U profesorského stolu seděla pouze Prýtová a Sneap. Ten se tvářil, jakoby se jeho snídaně na talíři svíjela v smrtelné agonii, ale když spatřil Pottera, zpozorněl. Vrtalo mu hlavou, co tu dělá tak brzy. Jeho mozek ale nespolupracoval, spíš to vypadalo, že po tříhodinovém spánku zcela odmítal přijmout fakt, že by měl něco dělat. A to se značně podepsalo i na člověku jménem Severus Sneap. Muž ještě chvíli unaveně pozoroval svůj talíř, dokud se mu nezačali dělat mžitky před očima a jídlo skutečně vypadalo, že se hýbe. A když Severus vyděl ty obcénosti, co spolu prováděli slanina s vajíčkem, usoudil, že návrat do postele mu jen prospěje.
Harry do sebe házel snídani s naprostým klidem. Pozornost jeho profesora mu samozřejmě neušla. Začínal se těšit na dnešní Tomovu návštěvu. Jak se asi bude Sneap tvářit, až-. „Harry, co tu děláš?“ ozvalo se vedle něj překvapeně. Chlapec se usmál na svou hnědovlasou kamarádku a odpověděl: „Měl jsem noční můru a nemohl jsem znovu usnout, tak jsem se šel nasnídat.“ „Ten parchant,“ dosedla vedle něj Harmiona, „přinutí tě k takové - k takové věci a ještě ti posílá noční můry. Co si o sobě myslí?“ mračila se na ovesnou kaši. „Ale nebylo to tak hrozné. Co Ron, už jsi s ním mluvila?“ zeptal se a začal chroupat čokoládovou sušenku. „Jo, potkala jsem ho u portrétu. Zdá se, že přes noc vychladl, ale pořád mu to nejde do hlavy.“ Harmiona se smutně usmála. „Alespoň, že už nechce zabít každého zmijozela v okolí pěti kilometrů. Mě to ze začátku taky naštvalo, ale když jsem se na to podíval z jiného úhlu, je to vlastně pro všechny výhodné,“ Harry se vesele usmíval. „Ale ne pro tebe,“ protestovala dívka. Harryho hraný úsměv opadl a svěsil hlavu mezi ramena. V duchu se však ušklíbnul. Přesně podle plánu. „Já se s tím srovnám. Budu muset. A neboj se, mám v plánu Voldyho taky trochu potrápit,“ znovu se na ni usmíval. Ona se zatvářila nejistě. „Harry, víš, co obnáší dohodnutý sňatek mezi kouzelníky?“ lítostivě na něj hleděla. Jistěže věděl, to byla první věc, kterou probíral se Salazarem, když se rozhodl uskutečnit svůj plán. Podmínky, které se musí splnit, se na první pohled pro nevinného chlapce mohou zdát příšerné, ale ve skutečnosti Harry zjistil, že mu hrajou do karet. „Něco málo o tom vím,“ zatvářil se bezradně. „No, víš asi to nejdůležitější je, že takové manželství musí dojít naplněni. Jinými slovy… bu-budeš s ním muset mít… ehm-sex,“ vykoktala Harmiona červenajíc se jako rajské jablíčko. I o tomhle Harry věděl. Nasadil vyděšený výraz a začal vehementně kroutit hlavou. „Ne, to ne. Já s ním spát nebudu, to odmítám, to přece nejde,“ hlas se mu třásl rozčílením a panikou. Harmiona mu položila ruku na rameno. „Je mi to líto, Harry.“ Ten se na ní ublíženě podíval. „Já vím, že mě přitahují muži, ale tohle je příšerné, vždyť on jako chlap ani nevypadá,“ zanaříkal a bouchnul hlavou o stůl. „Kdy má přijít?“ zeptala se dívka opatrně. Mladík si povzdechl: „Dneska po obědě.“ „Tak co kdybychom před tím zašli ještě do Prasinek? Třeba ti to zvedne náladu,“ snažila se ho kamarádka nějak povzbudit. „Díky, Mio, ale raději půjdu do Komnaty. Chci být sám a psychicky se na Voldemorta připravit,“ usmál se mučednicky, „ ale ty s Ronem běžte a užijte si to, třeba se k něčemu konečně rozhoupe.“ U poslední věty se Harmiona začervenala. „Díky Harry. Kdybys cokoliv potřeboval, víš, kde nás najdeš,“ usmála se a odešla. Chlapec se za ní díval se smutným pohledem, ale v duchu jásal, jak mu všechno vychází. Spokojeně se usmál sám pro sebe a vydal se znovu navštívit Selenu a Salazara.
„Jaká byla snídaně?“ uvítal ho Zmijozel. Harry přešel do hadího jazyka, aby mu rozuměla i jeho společnice. /Jako vždy dobrá a navíc jsem potkal Harmionu. Trochu jssem ssi zahrál na obětního beránka./ Sedl si do křesla u krbu a natočil ho tak, aby viděl na Salazara. Selena se mu zkroutila na klíně a hlavu dala na jednu z opěrek. Byla čím dál tím větší a těžší, ale Harrymu to zjevně nevadilo. Pohladil ji a ona se otočila. /Ssskočila na to?/ /Ano, nebyo to tak těžké, jak jssem ssi myslel./ /Jssi dobrý herec mladíku. Nedivím sse, že tě nikdo nepodezřívá./ Salazar se usmíval. /Díky, bylo to náročné. Měl jssem pocit, že každou chvíli vyprsknu smíchy./ /Jisstě, děláš z lidí pitomce a náramě se u toho bavíš./ vyčetla mu Selena. /Ale no tak, vždyť víš, že to nedělám rád./ /Nevypadá to tak./ /Drahoušku, nečerti se . být na Harryho místě, nevydržel bych ani den./ Selena vydala podivný zvuk, který mohl vzdáleně připomínat odfrknutí. /Jen si představ, jak se bude tvářit, až tě v ředitelně uvidí se Selenou. Ale až se dozví, odkud jí máš,/ Salazar se začal smát, /škoda, že to neuvidím./ /Ty nemáš v ředitelně portrét?/ /Mám, ale nenavštěvuji ho. Mnohem radši jssem zde./ /Tak se tam stav, kvůli mně./ zaprosil chlapec. /Rozmysslím sse./ /Určitě příjde, jen dělá netykavku,/ zašeptala Selena Harrymu do ucha, který se rozesmál svým zvonivým smíchem. Salazar se tvářil naštvaně, došlo mu, že mluvili o něm. Jště nějakou dobu si povídali, než Selena zasyčela: /Je čass, Harry, měl by sess převléct./ Mladík se usmál a přešel do vedlejší místnosti. Opravdu se nechtěl převlékat před hadem sedm set let starým černokněžníkem. Sundal si školní uniformu a oranžové tričko, které měl pod ní, vyměnil za bílou košili, u níž nechal první dva knoflíčky rozepnuté. Džíny nahradil černými kalhotami, které perfektně zvýrazňovaly jeho zadek a vypracovaná stehna. Pak si místo tenisek obul vysoké holínky z dračí kůže a nakonec si sundal brýle. Vypadal úchvatně, což mu potvrdilo i zrcadlo, které se nad jeho vzhledem přímo rozplývalo: „Vypadáš nádherně, drahoušku. Jako princ. Ty brýle ti opravdu neslušely, takhle vyniknou tvoje oči. No a ty kalhoty – perfektní, perfektní.“ Harry se jen usmíval a odešel se ukázat Seleně a Salazarovi. Ten, když ho uviděl, otevřel pusu údivem, trochu zrudl a jal se kašlat, aby zakryl své rozpaky. Selena se k němu doplazila a zakmitala jazykem: /Takového pána jen tak někdo nemá./ Harry ji pohladil po hlavě a otočil se k černokněžníkovi, který se už stačil uklidnit, ale přesto se trochu červenal. „No, Harry, jestli se tomu chlapovi nebudeš líbit, tak je buď slepej, nebo impotentní,“ uznale kývl. „Výborně,“ zazubil se mladík. „Lektvar tedy funguje dlouhodobě?“ zeptal se Zmijozel. „Ano, vydím perfektně,“ odpověděl Harry a ještě se prohlížel před zrcadlem. „Tak to je skvělé, a zkoušel jsi-! /Nerada ruším, ale měli bychom jít./ zasyčela na svého pána Selena ode dveří. /Jistě. Sstav sse v ředitelně, Ssalazare./ souhlasil Harry a spěšně odcházel.
Bylo po obědě, téměř všichni žáci byli v Prasinkách, a tak se černovlasý hoch s hadem po boku nestrachoval, že by po cestě na někoho narazil. Kráčel k ředitelně, jistý si sám sebou a natěšený na brzké setkání s Tomem. Jeho plán byl prostý – zdeptat Voldemorta jak nejvíc to půjde. Samozřejmě tu byly i další věci, kterých chtěl Harry dosáhnout, ale tahle byla nejdůležitější. /Už jsem ti říkal, že Tom má taky ssvého strážce?/ zeptal se hada u svých nohou. /Nezmínil sses./ odpověděla Selena trochu uraženě. /Bude sse ti líbit. Myslím, že je menší než ty./ /Jak je to možné? Myslela jssem, že Voldemort je ssilnější než ty./ /Už ne. A navíc ssi ssvého strážce vyčaroval příliš pozdě./ /Aha, to ledacoss vysvětluje./ zasyčela Selena, když došli před kamenný chrlič. /Tak se do toho pusstíme./ promnul si Harry ruce. „Čokoládové lanýžky,“ pronesl směrem k soše, která se po vysloveí hesla odsunula na stranu. /Víš, co máš dělat./ pobídl hada. /Ssamozřejmě./ odpověděla a vystřelila nahoru po schodech.
Voldemort naštvaně pozoroval hodiny nad Brumbálovou hlavou a ťukal prsty do opěradla čalouněného křesla. Dvanáct hodin a pět minut. Už pět minut tu čeká na toho spratka. Pět minut trpí ředitelovo žvatlání o ničem a věčné nabízení citronových bonbonů. Sledoval malou ručičku na to prokletém milovském vynálezu, jak se posunula na šestou minutu a v ten okamžik se rozrazili dveře a dovnitř vpadl třímetrový had. Severus Sneap, kerý doteď stál opřený o zeď a modlil se, ať Albus sklapne, jinak mu Temný pán ustřelí hlavu, vytasil hůlku a namířil ji na nebezpečně vypadající zvíře. Had ho však úplně ignoroval, připlazil se před krb a stočil se tam do klubíčka. Voldemort na to koukal se skrytým údivem. Co tu ta potvora dělá? Jeho myšlenkový pochod byl však přerušen zvukem blížících se kroků. Do ředitelny vpadl udýchaný chlapec s havraními vlasy a smaragdovýma očima. Pán zla nevěřil tomu, co vidí. To přece nemůže být – „Omlouvám se, pane řediteli, ale nedala se zastavit,“ hoch se omluvně usmál na Brumbála a šel si sednout do křesla vedle Voldemorta, kterého okatě přehlížel. „Harry, ten had je tvůj?“ ptal se trochu zmateně Albus Brumbál. Na světě existuje opravdu už jen málo věcí, které dokážou vyvést z míry bradavického ředitele. A jak se zdálo, změna vzhledu a fakt, že Harry Potter vlastní hada, byly dvě z nich. Chlapec vypadal úchvatně. Vůbec ne jako ten starý Harry. Teď před ním seděl mladý a velice pohledný muž. Albusovi oči zajiskřili a střelil pohledem ke Sneapovi, jenž momentálně hledal svou spodní čelist, a pak k Tomovi, který se zdál poněkud vyvedený z míry. Brumbál měl po dlouhé době chuˇzase se smát. Tak z malého nebelvíra se nakonec vyklubal lstivý zmijozel. „Ano, pane. Jmenuje se Selena.“ Had při zvuku svého jména otevřel oči a připlazil se ke svému majiteli. Vylezl na křeslo a lehl si na opěradlo za Harryho hlavou, přičemž ocas vysel dolů. Mladík zvíře pohladil a usmál se. /Chovej se slušně./ /Neruš, sspím./ odbyla ho Selena a chlapec se zvonivě rozesmál. Voldemort se neubránil překvapenému zamrkání. Tohle nebyl Harry Potter, ten usmrkanec, co mu lezl neustále do cesty. Tohle byl mladý muž, který ví, co dělá. A byl pohledný. Temný pán polkl. Možná, že tohle manželství nebude taková hrůza, jak si představoval. „Můžeme začít?“ ozval se poprvé od okamžiku, kdy chlapec vstoupil. „Ano, jistě,“ usmíval se Brumbál, jako idiot. „Tak tedy, první věc – na kdy stanovíme datum svatby?“ zeptal se. Tomovi se blýsklo v očích. „Na prvního července,“ řkl vítězoslavně a čekal spoustu protestů od mladíka vedle sebe, ten však jen pokrčil rameny. „Klidně, alespoň to budeme mít za sebou.“ Voldemort si ho nevěřícně prohlížel. „Dobře, tak tedy prvního července, myslím, že dva měsíce zásnub jsou ideální. A kde –„ „Tady, v Bradavicích,“ skočil mu do řeči rychle Harry. Vlastně mu to bylo jedno, ale přece jen se raději bude ženit tady než někde v bažinách nebo kde to Voldy žije. Muž vedle něj zavrčel, ale kývl. „Myslím, že komnata nejvyšší potřeby bude vhodná. Teď seznam hostů,“ pokračoval Brumbál. „Weasliovy, Nevil, Lenka, Harmiona, Sirius a Remus,“ řekl Harry. „Moji smrtijedi a v žádném případě tam nechci nikoho z ministerstva,“ zasyčel Voldemort. Harry se ušklýbl: „Souhlasím, nechci na naší svatbě Popletala, který dva roky tvrdil, že neexistuješ,“ to bylo poprvé, co chlapec promluvil přímo na Toma. „O to se postarám. A poslední věc, svědci?“ zeptal se rychle Brumbál. „Severus,“ řekl jednoduše Voldemort a střelil pohledem ke svému služebníkovi, jenž pouze přikývl. Harry vypadal, že přemýšlí. „Řekl bych Harmionu, ale tobě by nebylo po chuti, že není čistokrevná. Takže říkám Charlie Weasly,“ rozhodl se nakonec. Voldemorta překvapilo, že se Potter pozastavil nad tím, že by mu mohla vadit milovská šmejdka, jako svědek. Najednou Harry promluvil: „Mám jednu podmínku,“ podíval se Voldemortovi do očí, /chci, abys vypadal jako Tom Raddle./ usmál se na něj a Pánovi zla se zúžili oči. Severus ty svoje na chvíly zavřel. Ty kluku hloupá, cos mu zase řekl za pitomost? „Proč bych to měl dělat?“ zeptal se arogantně a založil si ruce na prsou. /No, snad neočekáváš, že s tebou budu v téhle podobě spát./ usmíval se stále Harry. Voldemorta jeho upřímnost poněkud rozhodila. Také netušil, že nebelvír ví, co obnáší dohodnuté manželství, ale nedal na sobě nic znát a místo toho tasil hůlku. „Co si to dovoluješ?“ zaprskal na něj. Harry jen mávl rukou. „Expeliarmus,“ řekl a Tomova hůlka mu přistála v dlani. Had se probral a se zasyčením se zvětšil o dobrých dvacet centimetrů. /Gratuluji,/ řekla Selena a znovu si lehla. Harry si hrál s hůlkou a culil se na jejího majitele, který začal rudnoout vzteky. „Vrať mi to.“ „Až se uklidníš, Tome,“ zamračil se na něj mladík. Voldemort na Harryho nevěřícně zíral. Pak si sedl zpátky do křesla a propaloval pohledem hodiny. „Přijmeš mou podmínku?“ zeptal se Harry a naprosto ignoroval překvapené pohledy Sneapa a Brumbála, protože před chvílí předvedl ukázkovou bezhůlkovou magii. Temný pán chvíli zarytě mlčel, než zasyčel: /Dobře, Pottere./ Harry se natáhl a podal mu hůlku. Tom ho chytil za zápěstí a přitáhl si ho blíž. Had na křesle se vztyčil. Voldemort si Harryho ještě chvíli prohlížel, pak mu vytrhl hůlku a pustil ho. Vstal, přešel ke krbu a se slovy: „Uvidíme se prvního července,“ zmizel v plamenech.
Harry se rozesmál.
Komentáře
Přehled komentářů
Tato povidka by chtela urcite pokracovani, hodne se mi libi. Harry-ho premena na Mladeho Muze Neber-Zmijozel se mi hodne zamlouva. :-D Skoda se tu jsou jenom dve kapitovky, chtelo by to vic. :-(
Elis - :)
15. 8. 2012 13:30
hej ta povídka se mi líbí.. už sem na toto téma četla několik povídek, ale většinou byl Harry do toho přitlačený a nesouhlasil s tím.. vypadá to, že ty máš jinej nápad.. kdyby si zase začala psát, tak budu ráda.. :)
_________________________
I added cool smileys to this message... if you don't see them go to: http://s.exps.me
Mictiana - :-)